Totes Gebirge 1996

Martin

Rodinná dovolená: máme nové auto, stan a odhodlání strávit společný týden na horách. Vybíráme nejbližší kopce. Tempra šlape jako hodinky a tak nebýt drobného kontaktu s autem před námi již u Benešova, nebylo by o čem psát. Chceme se chovat slušně a tak zahýbáme do kempu u Steyrbrucke. Leží na břehu dvou jezer - dlouhého a studeného Klauser Stausee a malého a koupacího Elisabethsee. Počasí je všelijaké a tak okolní kempisté nevěřícně zírají na to, že by se do tak malého stanu mohli vejít dva dospělí a tři dospívající děti a na jak malém vařiči dokáže Ilona uvařit pro celou rodinu. Celý týden nás pak trápí déšť. Udělali jsme proto v podstatě jen dvě túry. Tady jsou:

Ráno odjíždíme do Hinterstoderu. Necháváme auto na parkovišti a vycházíme z výšky 605 m po 201 směr Großer Priel (2515 m) s tím, že až někdo nebude moci, tak to otočíme. Cesta na Prielschutzhaus (1420 m) se zdála nekonečná. Za zmínku zde stojí snad jen opravdu vysoký vodopád. Kupodivu nikdo ani moc nereptal, takže jsme pokračovali dál. Nad chatou končí vegetace a vrchol je stále na dohled. Za mohutného povzbuzování jsme se na něj dostali. U kříže však již bylo jasné, že se něco blíží. Rychle jsme se otočili, ale déšť nás chytil takřka hned. Ani jsme se neschovávali v jeskyňce pod hřebenem a rychle sestupovali dolů, pryč od ocelových lan. Sotva jsme se dostali do kotle strhla se neuvěřitelná bouře. Kromě blesků bušily všude veliké kroupy jako vystřelené. Pláštěnky vůbec nepomáhaly, navíc jsme byli v kraťasech!!! Holky začaly brečet. Neuvěřitelným úprkem jsme se dostali zpátky do chaty. Tam jsme si poručili konev horkého čaje a hledali, jestli máme něco suchého. Našel jsem pouze svoji košili. Vodu z batohů jsme chodili vylévat ven. Okolo nás se stále ometal mladý Číňan a vytíral pod námi loužičky... 
Bouře ustala a my doklopýtali dolů. Měli jsme toho všichni dost. V noci lilo. Ráno se holky trumfovaly, která má na lýtkách víc modřin od krup!

Měníme tábořiště. Vybíráme kemp u Gleinkersee (806 m). Milý, maličký kemp u kouzelného jezírka. Sociální zařízení je v patře krásné staré roubené salaše s pavlačí. V křišťálovém jezeře se koupeme jen my. Ostatním je zima.

Další den děláme krásnou pěší túru. Po 292 přes Seegraben a Michael-Kniewassersteig. Tam, kde se cesta v mapě mění na tečkovanou, jsme pokračovali neznačenou cestou na Stubwiesalm. Jde o překrásnou cestičku mezi vápencovými skalkami s nesmírně pestrou květenou. Z druhé strany však byla cedulka s prosbou, aby ji turisté nepoužívali. Dál přes Linzer Haus k lanovce. Nemuseli mě dlouho přemlouvat a tak jsme si ušetřili 450 m v sedačce. Dál je na vrchol Warschenecku (2388 m) značen klettersteig. Ve skutečnosti se chvíli jde po skále. Vraceli jsme se přes Toter Mann (201), okolo Rote Wand na Dümlerhütte a dál po 218 až do kempu. Pěkná celodenní procházka.

Počasí se nakonec umoudřilo, ale to bylo jen proto, abychom se mohli na den prohřát u Grundlsee. Mimochodem u Toplitzsee, které jen těsně nad ním, jsem zahlédl pěkné vynýtované cesty.

Zpět na přehled akcí