Dolomity 2008

Martin

Rozhodnutí, kam letos první červencový týden, padlo opět na Dolomity. Tentokrát to byla asi poslední neprozkoumaná oblast v okolí Cortiny – tedy Fanes. Poprvé jsme zde byli bez naší avie. Zvládli jsme to, ale vzpomínali... Vyjeli jsme v sobotu po ránu a večer jsme se setkali s Vaškem na parkovišti pod Passo Tre Croci.

neděle 29.6.
Počasí nám přálo, takže hned ráno vyjíždíme na Passo Falzarego, mastňácky se necháváme vyvézt na Lagazuoi, abychom vzápětí zas 200 m spadli do sedla Lagazuoi. Naším cílem je ferrata na Punta Sud (2980 m). Zakrátko míjíme Bivak della Chiesa (je to totální nouzovka - jen plechová bouda bez postelí) a nasazujeme sedáky. Ukazuje se, že odvážně vedené žebříky nepatří do cesty, ale jde o shnilé zbytky válečného chodníku. Celá ferrata je docela pěkná a nechybějí na ní i obtížnější místa. Přešli jsme vrchol a sestoupili na druhé straně do sedla. Při návratu se nám podařilo trošku zakufrovat, takže většina z nás si dala začátek ferraty ještě jednou – tentokrát dolů. V sedle Travenanzes se dělíme. Vašek sestupuje dolů, ostatní jsou dychtiví po sestupu štolou. Nějak jsme pozapomněli, že je nutné opět vystoupit na vrchol... Samotný sestup je pak díky mnoha dlouhým schodům docela náročný, a tak toho máme všichni na první den docela plné zuby. Nesnažíme se hledat nic nového a na noc opět vyjíždíme na Passo Tre Croci.

pondělí 30.6.
S Radkem a Radkou jsme rozhodnuti si zalézt. Odjíždíme směr Passo Falzarego a u začátku cesty č. 440 necháváme auta. Honza s Láďou se přidávají. K Cinque Tori je to po známé cestě sotva hodinka. Užíváme si celý den krásného lezení, zatímco holky si připomínají lehké ferraty na Averau a Nuvolau.

úterý 1.7.
Radek ví o lezecké oblasti po cestě na Passo Giau. Všichni si ji jedeme prohlédnout. Naše „lezecké“ složení zde zůstává celý den. Ostatní se jdou odpoledne projít. Nacházíme krásné místo na noc. Schované v lese, s potokem na mytí, nádhera!

středa 2.7.
Ráno odjíždíme na parkoviště u bývalého loveckého zámečku. Ve složení Radka, Týna, Majda, Vašek, Martin, Radek, Láďa a Honza se vydáváme na dvoudenní túru. Stoupáme údolím Fanes. Po cestě se zastavujeme u krásných vodopádů. Pár fotek a stoupáme dál. Údolí Fanes je opravdu nádherné. Je hezky, ale mraky se honí, a v poledne u chalupy M.ga Fanes Grande nás zastihne i hřmění. Něco sníme, dáme si pivko a v začínajícím dešti stoupáme dál. V místě, kde se můžeme rozhodnout, zda jít přímo údolím do bivaku, nebo to obejít, již lije jako z konve. Došlo i na pláštěnky. Déšť ale netrvá dlouho. Obloha se vybere a my volíme delší cestu přes Cime di Furcia Rossa. Jenže není všemu konec a ve chvíli, kdy sestupujeme do sedla pod nástupem na třetí Cimu do vrcholu uhodí blesk. Trošku nás to vyděsilo. Čekáme pod převisem, až se počasí uklidní. S obavami nastupujeme do ferraty a spěcháme, abychom ji měli rychle za sebou. Cesta naštěstí nevede přímo přes vrchol, takže se ho s klidným svědomím vzdáváme a mažeme dolů. Při sestupu už vidíme na vedlejším Monte Castello náš Bivak della Pace, který se krčí pod mohutnou šikmou věží. Jsme všichni moc rádi, když se k němu doplahočíme. Máme za sebou 1600 m stoupání s pořádnými batohy. Jen Radce se do bivaku moc nechtělo. Nakonec se ale dala přemluvit a nahoru vylezla ;-) Bivak je luxusní. Celý dřevěný a místa v něm je minimálně pro deset lidí. Byla tu nejpohodlnější noc celého týdne.

čtvrtek 3.7.
Vstáváme pěkně pozdě. Nikomu se nechce z pohodlné postýlky. Nakonec ale rychle snídáme, uklízíme a vyrážíme na poslední kopec Monte Cavallo (2916 m). Honza nějakým nedopatření nedostal „pasovací“ výprask na svém nejvyšším vrcholu v neděli, tak ho vyplácíme tady! Pak už velmi rychle sestupujeme sutí do údolí Travenanzes. Má jiný ráz. Je daleko sevřenější a potok zde tvoří široké suťové koryto. Údolí končí krásnou soutěskou. U vodopádů se naše cesta stýká s tou výstupovou. A čeká tu na nás i celý zbytek naší sestavy. Ještě jednou si procházíme vodopády, tentokrát i s ferratou a společně se vydáváme na zpáteční cestu. Všichni už touží po teplé sprše, takže dnes volíme camp Olympia. Za 4 lidi, stan a auto dáváme 30€. Je sice docela obsazeno, ale přesto jsme měli možnost si vybrat slušné místo.

pátek 4.7.
Vyjíždíme až nahoru na passo Giau. Uvědomuji si, že jsem úplně zapomněl, že k Cinque Tori je to odtud pěkný kousek cesty... S Radkem chceme dát nějaký výstup až na vrchol. Naše vyhlédnutá 6 je obsazena Poláky, kteří o sobě říkají, že jsou „skalní šneci“. A zdá se, že mají pravdu. Hledáme jinou cestu. Přemlouvám Radka do 4+, ale vidím, že se mu do ní nechce. Není to nic pro něj, žádné moc lezení a blbě odjištěné... Váhá v první délce, já se pak zaprásknu v druhé a musím se kus vracet. Opravdu nic moc. Nakonec to dolezeme, ale rozumím Radkovi. Vracíme se k „naší“ cestě. Je volná, jen nějací Němci lezou vpravo od nás jakousi 6+. Připozdívá se, takže se rozhodujeme lézt první délku místo nejištěné 4 širokou spárou, vedlejší zajištěnou 5. Radek ji vyběhne, že sotva stíhám povolovat. Teprve teď se vracejí od slaněni „naši“ Poláci! Dolézám k Radkovi a vyvádím druhou, čtyřkovou délku. K mému štandu se ale nakýblovali Němci od vedle, kteří utekli ze své cesty. Nevěřili starým skobám... Trošku se mačkáme, ale rychle utečou. Lezou dobře. Radek bez problémů přeleze tři nýty v nejtěžším místě šestkové délky a za hranou zaštanduje. Já s batohem docela bojuju, ale nakonec to dávám. Hezký. Poslední délku dolézám v tradičním podvrcholovém bordelu, ale na hraně předvádíme čumilům z chaty pěkné divadlo. Hezké protažení zapíjíme s našimi mlaďasy na terase chaty.

sobota 5.7.
Poslední den volíme ferratu na Col Rosa (2166 m). Je to sice 900 m nahoru, ale prvních 500 m lesem zvládáme za hodinu. Pak začínají skály. Užíváme si krásného dne, takže zbytek nám trvá dvě hodiny. Ferrata je zajímavá a vzdušná. Kocháme se výhledy na Fanky. S Majdou kopec seběhneme za hodinku. V trávě čekáme na ostatní. Jen mě trošku děsí občasné píchnutí v kotníku! S ostatními se vracíme do campu. Po dlouhé teplé spršce přichází sprcha jiná: Můj kotník je v podstatě nepoužitelný! Belhám se ke stanu a mám obavy... Večer jsme decentně zabékali – a druhý den si vysloužili pochvalu od anglických sousedů :-)

neděle 6.7.
Ráno se loučíme s Vaškem a vyrážíme k domovu. Cesta trvá téměř celý den, tak holky Radkovi aspoň na závěr zpestřují nudný pohled na zadní okno našeho auta...

Zpět na přehled akcí