Malá Fatra 2003

Martin

7.5. středa

Odjíždíme po 6. hodině večerní. Přes Havlíčkův Brod, Brno, Olomouc, Hranice a Makov přijíždíme ve 3 ráno do Tiesňav. Vezeme si s sebou řidiče Jardu. Bude na nás čekat vždy po dvou dnech na smluveném místě.

8.5. čtvrtek

Vstáváme v 7, snídáme, balíme a popojíždíme do Štefanovej. Volíme modrou značku přes Horné diery a začínáme stoupat. V poledne jsme v sedle Medzirosudcie. Po zacházce na první vrchol – Malý Rozsutec se rozhodujeme (na rozdíl od mnohých jiných) neporušovat zákaz vstupu na Velký Rozsutec (otevřen je pouze od 1. července do konce září!). Obědváme na modré kousek za Bielymi skalami. Za Medziholiem se cesta prudce zvedá na Stoh. Stoupání je dlouhé i když postupně se aspoň trošku zmírňuje. Více než 400 m na vrchol nám dá pořádně zabrat. Slunce nemilosrdně pálí, a my všichni cítíme, jak jsme nerozchození. Nejhůře je na tom Vašek, kterému dalo slunce ránu do vazu. O to víc nás šokuje setkání s rodinkou při stejně strmém sestupu do Stohového sedla. První maminka, jíž se na zádech v nosítku bimbá maličké spící děcko s nezakrytou hlavičkou! Za ní se plouží malá holčička se zoufalým pohledem v očích. Následuje tatík, naložený jak tatranští nosiči a pak asi 11tiletý synek s docela slušným batohem. Ten si ochotně na chvíli sedne a dá se do řeči. Jdou prý od rána ze Štefanové přes chatu na Grúni a Poľudňový Grúň! Praštění rodiče.
Výstup na Poľudňový Grúň je už milosrdnější. Váháme, zda sestoupit 400 m na chatu na Grúni. Nakonec se rozhodneme jít ještě 2 hodiny na chatu či bufet pod Chlebom. Za Stenami se Vašek odděluje a jde přímo na chatu. My ještě lezeme na Hromové a především na Chleb, nejvyšší dnešní kopec, který si nemůžeme nechat ujít. Po páté jsme na chatě beznadějně obsazené především Čechy.
Po večeři nás správce posílá do jakéhosi otevřeného srubu na opačné straně hřebene. Je krásně, tak si raději leháme do kleče nad chalupou. Aspoň budeme mít ráno horký čaj.

Štefanová (625 m) -  sedlo Medzirosudcie (1200 m) 575 - Malý Rozsutec (1343 m) 143 - sedlo Medzirosudcie (1200 m) 143 - Medziholie (1185 m) 100, 85 - Stoh (1608 m) 423 -  Stohové sedlo (1230 m) 378 - Poľudňový Grúň (1460 m) 230 - Steny (1535 m) 75 - sedlo ve Stenách (1480 m) 55 - Hromové (1636 m) 156 - sedlo za Chlebom (1580 m) 56 - Chleb (1647 m) 67 - bufet pod Chlebom (1415 m) 232

(Štefanová – Medzirosudcie 2,5h – zacházka na M. Rozsutec 3,5h - Medziholie 4,5h – Stoh 6h – Stohové sedlo 6,5h – Sedlo Za Hromovým 8h – Chleb 8,5h – bufet 9h)

Denní převýšení: výstup 1754 m, sestup 964 m

9.5. pátek

Žádný medvěd nás do rána nesežral a tak před osmou čekáme, až otevřou bufet. Není už úplně jasno, ale stále je poměrně teplo. Rychle zdoláváme první stoupání přes Snilovské sedlo a odbočkou vystupujeme na Veľký Kriváň. Cesta přes Bublen nedělá problémy. Jen Pavla, která má po zlomenině necelého půl roku šrouby v noze (!!) trošku kulhá a opožďuje se. Rozdělujeme si obsah jejího batohu a všechno je v pohodě. Opět pěkně stoupáme na Malý Kriváň. Následuje sestup do sedla Priehyb a přes Biele skaly krásnou cestou plnou malých vápencových skalek s kobercem úžasných jarních kytek – především hořců a prvosenek – přes Stratenec a sedlo Vráta vystupujeme na poslední vrchol dne – Suchý. Slunce opět nemilosrdně žhne. Moc se tedy nezdržujeme a prudce sestupujeme klečí z vrcholu a pak bučinou po vrstevnici ke sjezdovce nad chatou pod Suchým. Prohlédneme si medvědí lejno úctyhodných rozměrů a spěcháme po sjezdovce dolů na pivo (mají jen lahvové, ale zato výběr) a kapustňačku. Odcházíme asi ve tři. Cesta jde nejprve takřka po rovině, pak se ale prudce zlomí a strmě klesá ke Starému hradu. Obdivujeme stavitelské umění a odvahu našich předků. Do údolí to pak již není daleko a za necelou hodinku sedíme u přívozu ve Strečně u piva a máváme na Leonu a Jardu u avie na druhém břehu.
Přejíždíme asi 3 km na pěkné místo těsně u Váhu, které jsme si vyhlédli ze Starého hradu. Při krkolomně strmém sjezdu k řece jen Vašek poznamená: „Jestli bude pršet, tak chci vidět jak to vyjedeme!“ Nikoho to ale moc nevzrušuje, vždyť je tak pěkně.
Myjeme se, jíme a brzy uléháme. Budí nás neuvěřitelně prudká bouře. Z nebe tečou proudy vody (do avie dokonce i zastřešeným komínkem) a průměrný interval mezi dvěma blesky jsou necelé 2 vteřiny!!! Dámská část osazenstva začíná být značně nervózní. Těžko říci, zda to trvalo hodinku nebo dvě. Bylo to velkolepé divadlo, nicméně pocit, že stojíme necelý metr nad hladinou poměrně veliké řeky nám moc zábavné nepřipadalo.

Bufet pod Chlebom (1415 m) - Snilovské sedlo (1524 m) 109 - Veľký Kriváň (1709 m) 185 – ?sedlo (1575 m) 134 - ?vrchol(1605 m) 30 - Bublen (1510 m) 95 - Malý Kriváň (1671 m) 161 - Priehyb (1462 m) 209 - Stratenec (1512 m) 50 - sedlo Vráta (1462 m) 50 - Suchý (1468 m) 6 - chata pod Suchým (1075 m) 393 - Strečno (360 m) 715

(Bufet pod Chlebom – Priehyb 3h -  Strečno 7h)

Denní převýšení: výstup 541 m, sestup 1596 m

10.5. sobota

Místo povodně nás ráno překvapila hladina Váhu téměř o metr nižší než včera. Zato polní cesta na louku pod silnicí byla jako namydlená. Vašek udělal jeden zoufalý a předem ztracený pokus, ale výsledkem bylo pouze to, že se avie zaryla koulí do bláta. Pokoušeli jsme se chvilku vymyslet, jak se dostat okolo cestou daleko mírnější, ale vjet do hlubokých kolejí Vašek striktně odmítl. Vydal jsem se tedy s Karlem pro pomoc. Začali jsme stopovat do Strečna. Vzalo nás již 2. auto! A nejen to. Aspoň takto ještě jednou děkujeme MUDr. Jánu Hanákovi, který nás nesmírně ochotně zavezl přímo do Strečna, vyhledal tam svého přítele a s jeho pomocí okamžitě zajistil pomoc. S traktorem jsme byli zpět snad za 20 minut. Zírali jsme, jak dokázaly holky za tak malou chviličku pomocí dvou cepínů, polní lopatky a dvou lavorů v podstatě „vydláždit“ celou cestu štěrkem od řeky.
Traktor zabral a avie byla venku. Byli jsme moc rádi, protože se zdálo, že je šance splnit náš denní plán, který mezitím už mnozí pohřbili. Rád byl i traktorista, neboť dostal tučnou odměnu.
Dojeli jsme zpět do Strečna pod hrad, zabalili a vydali se nahoru. Chvilku čekáme na prohlídku a pak trošku s rozpaky sledujeme, jak Slováci celý hrad zrekonstruovali. Dokázali zpřístupnit celý hrad a zastavili jeho chátrání. To vše ale za cenu obrovského množství betonu, vylézajícího mnohdy i z ledabyle zašalovaných kamenných kleneb. Plastové světlíky, schodiště (pěkná, dřevěná točitá) na místech, kde nikdy nebyla, všechna okna zasklená. Zjevně zcela rozdílný postoj našich a slovenských památkářů.
Až před polednem vycházíme. Rychle nabíráme výšku v prudkém stoupání na rozcestí na Rakytie. Na Grúň je cesta ještě strmější. Jsme rádi, že před pálícím sluncem nás chrání vysoký les. Stále stoupáme na Úplaz. Teprve zde se cesta trošku narovná. Obědváme a sledujeme desítky paraglidistů (probíhá mistrovství) památník boje 1. armádní sboru v r. 1945 na Polomu i gigantický lom v jeho sousedství. V Okopovém sedle pod Minčolem nasedá Ládík na kanón, zanechaný zde jako památník na ostřelování Žiliny v dubnu 1945. O kousek dál potkáváme ještě minomet. Už jsme nad lesem, a i když stále stoupáme, cesta už je příjemnější. Věže vysílačů na Krížavě se příjemně zvětšují a zanedlouho jsme u nich. Cesta tu vede okolo deprimující betonové zdi. S Láďou a Klárkou závodíme o vrchol.
Potkáváme dvě holky. Tvrdí, že na Martinských Holých žádnou střechu nad hlavou nepotkaly. Váháme. Popojdeme ještě na Veľkú Lúku. Seběhneme k prameni pro vodu a dohadujeme se. Karel a Vašek by rádi šli dál. Karel se sebere a bez batohu se vydá na průzkum. Vašek s Láďou ho následují. Čekáme. Leona prorokuje déšť a striktně odmítá spát venku bez karimatky. Ostatní váhají. Déšť je pravděpodobný, střecha by se hodila. Nakonec se všichni vracejí s nepořízenou a jdeme zpět na sjezdovky. Prohlížíme malou boudu. Její veranda je vhodná pro přespání, ale tak pro dva. Navíc má vypáčené balkónové dveře. Vašek odmítá jít kamkoli jinam. Ostatní hledáme jiné místo. Po několika neúspěšných pokusech sestupujeme až do liduprázdného lyžařského střediska. Vypadá po sezóně dost zoufale. Nakonec se nás ochotně ujímají v hotelu Martinské Hole. Za stovku spíme na zemi v salonku. Dopřáváme si pivečka, kapustňačky a na přání nám nadělají brynzové halušky – výborné.

Strečno (360 m) - Rakytie (720 m) 360  - Grúň (1100 m) 380  - Úplaz (1301 m) 201 – Okopové sedlo (1260 m) 41 – Minčol (1364 m) 104 – hřeben (1280 m) 84 - Krížava (1423) 143 - Veľká Lúka (1476 m) 53 – hotel Martinské Hole (1250 m) 226

(Strečno – Veľká Lúka 6h – hotel Martinské Hole 6,5h)

Denní převýšení: výstup 1241 m, sestup 351 m.

11.5. neděle

Vstáváme po páté. Venku poprchává. Lehce posnídáme a v šest odcházíme. Podle značek je to k vysílačům 40 minut. Po dvaceti minutách jsme u Vaška. V dobré náladě se hrabe ze spacáku. Je zataženo, déšť sílí a pofukuje vítr. Ozvou se dokonce hlasy, zda to nezabalíme. Nakonec se shodujeme, že „nejsme měkký“, oblečeme se a odcházíme. Podle značek máme před sebou 10 hodin hřebenovky! Odboček a tedy možností ústupu je tolik, že jsme bez obav. Cesta na Veterné je prakticky po rovině. sestupujeme do lesa a na úbočí Horné Lúky si všímáme dvou chat. Karel jde na obhlídku. Je to jasné měli jsme dojít až sem. Velká chata zavřená, ale s teráskou a sezením. Ta menší i se 4mi postelemi a na půdě spaní tak pro 8 lidí. Cesta je stále nahoru a dolů přes Kopu a do sedla Maríková. Podle ukazatele nám zbývá 7,5 hodiny. To je dobré, jdeme rychle. Cesta lesem je příjemná. Jen výstup blátem na Hnilickou Kýčeru je zoufalý. A sestup ještě horší. Kloužeme se, padáme a děláme si ze sebe legraci. Ta nás přejde v sedle pod Kýčerou. Ukazatel nám předpovídá ještě 6,5 hodiny. To je hrozné. Už teď toho máme dost a navíc jsme na cestě víc než 4,5 hodiny! Jíme, nabíráme vodu. Aspoň že už přestalo pršet. Teplota rychle stoupá.
Předjíždějí nás cyklisté, kteří vyjeli Porubskou dolinou. Dozvídáme se, že nás Slováci porazili v boji o bronz 4:2. Slováci prý slavili jako by byli mistři :-)! Na Úplazu se cesta stáčí k jihu a my opět klesáme, abychom vzápětí vystoupali na Jankovou. Klárka vesele praví: „A teď půjdeme ještě tak, tak, tak, tak...a tak“. Prstíkem přitom opisuje cestu přes hory a doly, která nás ještě čeká. Ta holka je snad k neutahání.
Už je horko a všichni jsou v kraťasech. Opisujeme dlouhý oblouk a vystupujeme na Skalky (Olespak). Situace už se jeví docela optimisticky. Na Kľaku už rozeznáváme detaily, kdežto Martinské Hole se ztrácejí někde daleko na obzoru. Nad Dutou Skalou pozorujeme majestátný let Orla skalního. Hodně klesáme (mezitím samozřejmě opět několikrát vystupujeme např. na Kútik) do Vríckého sedla. Závodíme, kdo bude první u kříže na rozcestí. Je nám veselo na Kľak zbývá už jen hodina a půl. Teď už nás nemůže zastavit ani hrozivě strmé stoupání na Ostrou skálu, ani závěrečný výstup na Kľak. Jsou 4 hodiny a my stojíme na konci Fatranského hřebene. Je to skvělé. Ráno měl jistě každý z nás pochybnosti, zda to zvládneme. Ve Fačkovském sedle rozeznáváme avii a ukazatel nám sděluje, že nás čeká 1:40 h sestupu. V pět jsme u auta.
Jíme, pod sedlem se umyjeme v potoce a už mažeme domů. V Žilině ještě nabíráme Slováka Michala. Teď je nás v autě trošku mnoho, tak si na hranicích s Michalem zahrajeme na stopaře. Všechno prochází a tak nás Jarda o půl čtvrté ráno šťastně přiváží do Lysé.

hotel Martinské Hole (1250 m) - Veľká Lúka (1476 m) 226 – Veterné (1440 m) 36  - sedlo (1200 m) 240 - Horná Lúka (1302 m) 102 – sedlo (1200 m) 102 - Kopa (1232 m) 32 - sedlo Maríková (950 m) 282 - Hnilická Kýčera (1217 m) 267 - sedlo pod Kýčerou (1020 m) 197 - Úplaz (1088 m) 68 – sedlo (970 m) 118 - Janková (1163 m) 193 – hřeben (1050 m) 113 - Skalky (Olespak) (1190 m) 140 – sedlo (950 m) 240 - Kútik (1054 m) 104 - Vrícké sedlo (900 m) 154 - Ostrá skála (1218 m) 318 - sedlo (1110 m) 108 - 2. vrchol (1200 m) 90 - sedlo (1150 m) 50 - Kľak (1352 m) 202 – Fačkovské sedlo (750 m) 602

(Veľká Lúka – Kľak 10h – Fačkovské sedlo 11:40 h)

Denní převýšení: výstup 1742 m, sestup 2242 m.

Celkové převýšení: výstup 5278 m, sestup 5153 m.

Pozn.: Převýšení jsou počítána většinou z kót uvedených na mapě nebo na rozcestnících. V některých případech však bylo nutné je odhadnout pouze z 50ti m vrstevnic mapy. Dílčí výstupy jsou uváděny červeně, sestupy modře - v metrech.

Zpět na přehled akcí