Wilder Kaiser 2001

Martin

Při odjezdu z Berchtesgadenu jsme udělali ještě malou zastávku v místním knihkupectví. V regálech plných průvodců a knih jsme objevili i náš vytoužený Wilder Kaiser EXTREM. Sice v němčině, ale aspoň něco (za 44 DM).
Po hodince bezproblémové jízdy jsme pak zaplatili mýto (64 Ös za avii, 35 Ös za auto), a vyškrábali se na parkoviště. Bylo stále před našimi svátky, takže parkoviště bylo relativně prázdné.
Slunce pálilo, do skal bylo daleko, takže jsme nakonec pouze vylezli na Stripsenjochhaus (1580 m) na pivo. S Radkem a Orlem jsme vyběhli prohlédnout vynýtované cesty na úpatí Totenkirchlu. Po předloňských zkušenostech jsme se ještě snažili prozkoumat nástup do naší zítřejší cesty ze Steinerne Rine na Predigstuhl (2115 m). Brzy jsme poznali, jaká to byla pošetilost. Když nás sestupující krajané ubezpečili, že máme před sebou 3/4 hodiny výstupu podél ocelových lan, otočili jsme se a šli na pivo tentokrát vlastní do avie.
Vstáváme brzy. Obloha je vymetená - bude pařák. Ještě, že jsme vybrali cestu v západní stěně. Ostatní jsou od 5ti na nohou. Chystají se klettersteigem přejít masiv Ellmauer Halt (2344 m) - nejvyššího kopce Kaiseru - s přechodem vrchol Kl. Halt (2116 m). Vstáváme o půl hodiny později. Přesto odcházíme již o půl sedmé. To je výkon. Zatím je chladno. Než však dojdeme pod nástup, jsme zas všichni úplně propocení. Hledáme "naší" cestu: Ostler weg IV, 16LD, 380m převýšení, 500m lezení, 2½ - 3½ hod.  Po prostudování fotky z německého průvodce o nástupu není pochyb. Nastupujeme společně Radek s Radkou a já s Orlem. Lehkým terénem (III) se dostáváme do pravého komína. Radka se třese zimou a přiobléká se. Přelezeme jednu délku v komíně a je nám jasné, že jsme v klíčovém místě. Nad námi se zvedá mohutný převis. Zatím je komín hodně široký. Asi 6 m nad námi se okolo převisu vpravo nepříjemně zužuje. Orel to zkouší po pilířku prostředkem komína. Bojuje, ale je zralý na vypadnutí. Podaří se mu založit několik jištění a nakonec na pochybném friendu sjíždí dolů. Nastupuje Radek. Průvodce říká: úzkým drsným komínem (nezalézat dovnitř), dokud nás převislé bloky nedonutí uhnout doleva... Nakonec se mu podaří pilířek přelézt. Dostává se však pod převis, který ho stále nutí... Nedaří se mu najít pořádné jištění a několikrát odmítá moje rady o směru cesty vpravo. Když už si vážně neví rady, pokusí se vpravo a najde skobu.
Radek nám funí nad hlavou v komíně té nejpitomější šířky a já si s hrůzou představuji, jakou by mohl hodit tlamu. Za chvíli je z nejhoršího venku. Teď je řada na mně, abych s tím blbým, těžkým baťohem vybral Orlovo jištění. Nechápu, jak tam ti kluci mohli držet. Přelézám to až po dvojím odsednutí. Jak se ukazuje dále, z komína jsme se zkrátka snažili vylézt příliš brzy.
Dál už je pohoda. Jen Orel ještě musí exhibovat na superexponované hraně na vrcholku severní stěny. Za zmínku pak stojí snad jen poslední délka. Nelezli jsme ji z vrcholu pilíře doleva dolů, ale vpravo do dobrých chytů a přímo vzhůru. Potíž byla v tom, že u prvního kroku naprosto chybí nohy. Měl jsem s tím batohem za Orlem co dělat. Radce jsme tím prý málem zkazili celou cestu. Bojovala však jako lev a nakonec to přelezla taky. Bylo stále krásně, ale 4 odpoledne!! Je pravda, že jsme se zapráskli v komíně, ale lezli jsme to 7 hodin!!
Než jsme přetraverzovali okolo prostředního vrcholu, sestoupili Botzongovým komínem a došli k aviím, bylo pomalu 8. Naši pěšáci však přišli až po půl hodině. Byli pěkně zmordovaní. Prý nastoupali 2600 m.
Druhý den bylo strašlivé horko. Všichni byli utahaní a očekávali jsme nějakou bouřku. Sbalili jsme tedy lezení a vydali se opět přes Stripsenjochhaus (a nezbytné pivo) na okolní dobře vynýtované skalky. Popolézali jsme zde až do večera.
Sobotní horké ráno nás zastihlo v pěkném rozkladu. Většina se vymlouvala na nějaké zdravotní potíže, takže nakonec s úlevou souhlasili s odjezdem k jezeru. U Walchsee jsme se opékali až do tří. Úderem třetí se náhle zvedl silný vítr a spustil se liják. V tu chvíli jsme netušili, že jde o počátek vichřice, která nám bude znepříjemňovat celou cestu a která napáchá velké škody po celé Evropě.
Po večeři ve Volyni jsme rádi přijali pozvání Najmonů na jejich chaloupce v Jetěticích. Poprvé za celý týden jsme si tam do rána zazpívali.

Zpět na přehled akcí