Berchtesgadenské Alpy

Martin

Cílem nemohl být jiný kopec než Watzmann. Naše avie nám opět připravily horké chvilky. Hned za Strážným - na "rozvodí" - natřikrát vyměňoval Vašek píchlou duši. My jsme pro změnu na oddílové usilovně opravovali nesvítící brzdová světla, zavzdušňované naftové potrubí a vyměňovali nefungující alternátor! Ani počasí nebylo nic moc a tak jsme neměli velkou chuť hrnout se hned do kopce. V neděli jsme si tedy vyšlápli na Hitlerovo "Orlí hnízdo" Kehlsteinhaus (1834 m). Řádně jsme zmokli. Definitivně jsme opustili myšlenku na prostoupení východní stěnou Watzmannu.
Vyhledali jsme klidné parkoviště v lese pod Hintersee a den zakončili procházkou okolo jezera či podél vytékalícího potoka.
Ráno jsme v klidu dojeli na parkoviště v Schönau u Königssee a lodí (za 12 DM jezdí každou 1/2hodinu) s trumpetovým intermezzem dopluli ke kostelíku St. Bartholomä. Nízká oblačnost nám ani nedovolila prohlédnout si obávanou 1800 m vysokou stěnu. V dusném horku jsme si užívali každoroční trápení prvního výstupu. Zmáčeni vlastním potem jsme vystupovali dřevěným klettersteigem na Kührointhütte. Místní kaplička uchovává na měděných deskách na jedné straně jména všech (více než 100) obětí východní stěny Watzmannu a na druhé straně německých horolezců, kteří zahynuli v horách po celém světě. Poměrně rychle jsme pak vystoupali na Watzmannhaus. Večer jsme si u vínka zajuchali a Líba i zajódlovala se skupinkou Tyroláků.
V osm vyrážíme na poněkud nudných 800 m výstupu na jižní vrchol - Hocheck (2651 m). Další přechod hřebene už je o něčěm jiném. Krásný skalnatý hřeben ke střednímu (2713 m) a dále k jižnímu vrcholu (2712 m) zvládli všichni bez jištění. Západní vítr nám však vytrvale držel peřinu mraků ve východní stěně. Možnost nahlédnout do ní jsme měli skutečně jen na několik vteřin.
Sestoupili jsme podél jižního hřebene do horní části Wimbachtalu. Sníh a voda zde vytvořily neobvyklé divadlo. Skrz naplavenou suť se zde probojovávají poslední stromy. Jiné už svůj boj o život prohrály.
Ve Wimbachgrieshütte jsme si dali pivko a v pohasínajícím slunci jsme se vydali na dlouhých 11 km pochodu údolím. Sestup je úplně na konci odměněn fascinující soutěskou Wimbachschlos. Chodník na dřevěných lávkách se zde vine nad běsnícím Wimbachem. Na protějším úbočí pak v zapadajícím slunci vytváří nádhernou hru světel záclona drobných pramínků vody spadající přes souvislý porost mechů.
To, že se Vašek s Verunkou, Marií a Evou vracel z Hochecku zpět, se nám teď velmi hodilo. Měli jsme zajištěnou komfortní dopravu do Schönau i s navařenou polévkou. Přijel pro nás přesně o půl sedmé.

Zpět na přehled akcí